Do češtiny bychom výraz Headless CMS mohli přeložit jako bezhlavé systémy pro správu obsahu. Jedná se o redakční systémy postrádající funkce zabývající se zobrazováním spravovaného obsahu. Obsah přeposílají ke zpracování dalším systémům a to zpravidla pomocí API, což je jasně definované rozhraní. U většiny používaných redakčních systému, mezi něž spadá např. WordPress a které obsahují dvě části, se někdy říká také coupled CMS. Backend – do první poloviny spadá administrace, s kterou pracují správci obsahu, například redaktoři nebo copywriteři. Frontend – druhá část slouží k zobrazení vytvořeného obsahu. Jedná se o jakýsi generátor webu, který vidí návštěvník. Headless redakční systémy se liší právě v tom, že nemají část frontend. Setkat se můžete také s výrazem Decoupled CMS. Jedná se o určité mezistádium, které funguje mezi oběma rovinami. Tohle lze využít například v momentě, kdy potřebujete vyměnit frontendovou část, kterou vytvoříte znova na odlišné technologii. Backend však dále používáte z původního systému. Headless CMS můžeme rozdělit na API-based headless CMS a Git-based headless CMS. První jmenované redakční systémy ukládají svůj obsah v databázi. Ten je následně pomocí API poskytnut spolu s dalšími metadaty dalším souvisejícím systémům. Je tak učiněno obvykle skrze GraphQL nebo REST. Druhé jmenované redakční systémy používají pro ukládání Git, což je open-source systém používaný vývojáři. Headless systému umožňují shromáždit obsah na jednom místě, tzv. ho centralizovat. Své uplatnění to najde v momentě, kdy se na tvorbě obsahu podílí více autorů. Výhodou je také to, že pokud je změněna technologie webu, správci obsahu si nemusí zvykat na rozdílné uživatelské prostředí. Podobné změny jsou ve finále mnohem rychlejší a především levnější. V dnešní době, kdy jsou na weby kladeny obrovské nároky ze stran trendů, požadavků moderního uživatele a UX designu, se jedná o velkou výhodu. Oddělení těchto dvou částí navíc znamená také snížení nároků na výkon.